Dlouhodobá spolupráce Válečníků s Dětským domovem v Krupce se jeví jako prospěšná ve více směrech. Víme, jak moc to mají děti v domově těžké a o to hezčí je, že ještě myslí na ostatní. Vytvořily úžasné portréty hráčů děčínského A-týmu, které si můžete zakoupit v aukci a pomoci tak mladému Vikymu, jehož potkala nešťastná událost, z níž se chce dostat zpět na vrchol! 

Aukce obrazů bude probíhat na klubových facebook stránkách (odkaz ZDE) během celé čtvrtfinálové série s Ostravou. Své příhozy uvádějte do komentářů pod jednotlivými obrazy. Vybraná částka bude předána Viktorovým rodičům. Pojďme společně opět pomoci někomu, kdo to potřebuje a ukázat všem, že Válečníci a jejich příznivci mají srDCe na správném místě! 

Kdyby chtěl někdo přispět jakýmkoliv finančním obnosem bez nákupu obrazu, tak po domluvě lze. Ozvěte se, prosím Jakubovi Houškovi na email houska@bkdecin.cz.

Moc děkujeme!

Tady je příběh malého Vikyho, při jehož čtení se nám vkrádaly slzy do očí... 

Jmenuji se Viky, Viktor, to prý znamená vítěz

Už od narození jsem byl bojovník. Prodral jsem se na tento svět trochu dříve a musel jsem se vyrovnávat s nepříjemnostmi, které to s sebou neslo. Byl jsem velmi drobný, ale tvrdohlavý a houževnatý. To mi zůstalo. Když si něco usmyslím, tak se toho jen tak nevzdám.

Jako malý jsem dělal kick-box. I když jsem měl proti sobě většího a těžšího soupeře a dostával jsem nakládačku, nevzdával jsem se. Pak se mi zalíbil fotbal, stejně jako mému staršímu bráchovi. Začal jsem později než moji spoluhráči, ale vybojoval jsem si respekt, přestože jsem měl jedno oko slabší a neviděl tedy dobře celé zorné pole. Doháněl jsem to smyslem pro hru.

Časem jsme si pořídili malé štěně, fenku Miu. Je to můj parťák pro každou lumpárnu. Začal jsem s ní běhat. Přitom jsem nevynechal žádnou příležitost pro parkurové aktivity. Vloni na konci října jsme spolu vyběhli do lesa. Obvyklou trasu jsme protáhli o nový úsek. Byla tam velká hromada smrkových klád. Jasná výzva pro parkouristu. A pak se to stalo! Chybný krok, kláda se pod nohama pohnula, já padal a klády na mě. Nemohl jsem se pohnout, nohy jsem necítil a marně jsem volal o pomoc, až jsem se pracně dostal k mobilu v kapse.

Sanitka, vrtulník, nemocnice, 3 operace. Poranění páteře mezi 10. a 11. obratlem. Celková míšní léze. Prý to není dobrá diagnóza pro to, abych začal znovu chodit. Ale já jsem Viktor, já to jen tak nevzdám.

Zatím, než mě začnou ty nohy zase poslouchat, moc bych si přál elektrický pohon k invalidnímu vozíku, který by zrychlil mé „kroky“ a pomohl mi dostat se i do terénu, který je pro vozíčkáře často nedostupný. Tato pomůcka není levná, její cena je 80 tisíc Kč, a pro mě tak nedostupná. Proto se na Vás obracím s žádostí o pomoc -  KAŽDÝ VÁŠ PŘÍSPĚVEK MĚ DOSTANE DÁL.

Děkuji,

Viky