Jedním z nových hráčů Válečníků pro nadcházející sezónu Kooperativa NBL je dvaadvacetiletý pivot Petr Macháč, berounský odchovanec, který sedm let působil v USK Praha. Letos v létě se ale rozhodl pro změnu a zamířil do Děčína. Jeho cesta však nemířila úplně do neznáma, protože s několika současnými Válečníky hrál v USK Praha, kde ho vedl i trenér Děčína, Tomáš Grepl. Před prvním přípravným zápasem Děčína jsme Petra, který loni nastoupil do všech zápasů pražských Sov, požádali o rozhovor.

• Byl jste s poslední sezónou v USK Praha spokojený?
Dá se říct, že ano. Určitě co se týká minutáže i prostoru, který jsem dostával. Hrál jsem nejvíc ze všech čtyř sezón, které jsem strávil v profesionálním týmu mužů USK Praha. Cítil jsem u sebe progres, posunul jsem se o krok výš.

• Jaká sezóna to pro USK vlastně byla?
Začali jsme dobře, měli jsme super tým, a to i díky tomu, že jsme se mohli spolehnout na dva zahraniční hráče, Westa a Mangase, a samozřejmě reprezentanta Tomáše Kyzlinka. Celkově jsme si sedli, chemie v týmu byla suprová, a to se odráželo také na hřišti. Sice jsme chtěli mít náš projev založený na obraně, ale to se úplně nepovedlo. Dostávali jsme hodně bodů a museli jsme dávat víc, než soupeře. Takže jsme byli hodně útočný tým. Pak ale v prosinci Kyzlink odešel, přišla nějaká zranění, nám se přestalo dařit a měli jsme dvanáct proher v řadě. Přesto jsme se dostali do play-off.

• Nejprve jste ale museli zdolat Ostravu v předkole play-off.
Sice jsme postoupili 2:0 na zápasy, ale ve druhém utkání v Ostravě jsme měli na mále. Naštěstí současně s klaksonem vystřelil Mangas těžkou trojku a my vyhráli o dva body. Kdyby se tohle nepovedlo, Ostrava by se vrátila k nám a jsem si jistý, že bychom to měli velice těžké, protože by přijela hodně namotivovaná.

• V play-off jste nastoupili proti druhé Opavě a povedlo se vám ve druhém duelu urvat výhru na její palubovce.
Možným vysvětlením je únava Opavy, která má vyšší věkový průměr než měl náš mladý tým. Také bylo důležité, že jsme byli stále kompletní, tedy až na Kyzlinka. Naopak doma to bylo horší, protože nám vypadl Mangas. Opava sice také nebyla kompletní, chyběl jí třeba i Šiřina, ale jak se ukázalo, nehrálo to žádnou roli. Opavský tým je opravdu velmi zkušený a má spoustu hráčů, kteří dokážou ústředního rozehrávače zastoupit. Nakonec z toho byla porážka 1:4 na zápasy, ale myslím si, že jsme ostudu neudělali.

• Při pohledu do statistik lze najít, že loni vám patřilo třetí místo ve dvojkové střelbě za Routtem z Nymburku a Markussonem z Opavy.
Většinu bodů dávám z pod koše, méně střílím z větší vzdálenosti, takže proto je moje úspěšnost vysoká. Měl jsem štěstí, že jsem většinu přihrávek nebo doskočeným míčů proměnil. Tím nechci říct, že je to nějak jednoduché, ale pivoti mívají dvojkovou střelbu na vyšším procentu.

• Naopak v trojkách nemáte zapsaný ani jeden pokus.
Je to tak. Není to moje priorita, není to moje poslání na hřišti. V nižší soutěži jsem nějakou trojku vystřelil, když to na mne vyšlo, ale v KNBL ne. Navíc se ani okolo trojkové čáry moc nepohybuji, protože moje úloha je rvát se pod košem.

• Jaký byl důvod vašeho odchodu z USK Praha?
Chtěl jsem to zkusit už někde jinde. Cítil jsem, že bych se mohl představit v jiném týmu. Dalším důvodem pak bylo, že odešel trenér Joshua King a já nevěděl, kdo jej nahradí, jaký bude mít na mě názor a zda budu hrát tolik, jako jsem hrál nyní. Navíc Děčín mi je svým herním stylem bližší než USK. Má hodně agresivní projev, což já preferuji.

• A jakou roli hrál děčínský kouč Tomáš Grepl?
Samozřejmě, že se s ním znám, protože on má zásluhu na tom, že jsem se do USK Praha vůbec dostal. Vytáhl si mě mezi kadety a trénoval mě tam dva roky, než odešel jako trenér do Německa. Vím tedy jak trénuje, vím jaký je a co od něj mohu očekávat. Jeho trénování mi sedí, líbí se mi jeho styl a byl to jeden z důvodů, proč jsem si vybral Děčín.

• Údajně budete po palubovce už brzy pobíhat s titulem bakaláře.
Zatím ještě ten titul nemám. Měl jsem ho mít po třech letech studia na České zemědělské univerzitě letos, ale nestihl jsem napsat bakalářskou práci. Všechny zkoušky mám hotové, teď musím napsat tu práci. A státnice bych měl absolvovat v květnu 2023.

• Co říkáte na město Děčín, na tréninky, na tým?
Děčín se mi líbí, i když se zatím spíš rozkoukávám, protože jsem tu teprve krátce. Spoluhráči jsou fajn, doufám, že vytvoříme dobrý tým. S Davidem Žiklou, Filipem Sertičem a Lukášem Bobkem jsem dokonce hrál v USK, takže jsem nešel do úplně cizího prostředí. Tréninky v přípravě jsou z mého pohledu náročné, ale to je určitě dobře. Řekl bych, že jsou náročnější, než v minulé sezóně na USK. Výhoda je také byt, kde bydlíme s ostatními hráči a mám to tři minuty od haly. To je super, protože v Praze jsem dojížděl čtyřicet pět minut.

• Co od sebe očekáváte v novém týmu?
Očekávám, že budu dělat stejnou práci, jakou jsem dělal na USK. Tedy stavět clony, doskakovat míče, dělat černou práci pod košem a pomáhat v obraně. Čeká mě ale také výzva v dalším rozvoji, protože trenér Grepl chce, abych z určitých pozic začal brát víc střel. Prostě chci bojovat, rvát se a být ten správný Válečník.

• A co čekáte od sezóny?
Záležet bude i na síle soupeřů, ale Děčín bude slušný tým. Za Ondru Šišku dorazil zkušený AJ Walton, zůstal Ty Nichols, což je veliké plus, protože se s týmem už zná. Na pozici pět přibyl ještě Igor Josipovič, takže doufám, že sezóna bude pro Děčín úspěšná. Nálada v týmu je pozitivní, všichni se těšíme. Je třeba si pohlídat začátek, abychom měli dobrý vstup.

• Hned v prvním kole vás čeká derby na palubovce ústecké Slunety.
Pro mě to bude nové derby, jsem zvědav jaké to bude. Ústí bude mít určitě také kvalitní mužstvo, protože v minulé sezóně uhrálo kvalitní umístění. Uvidíme, co zápas přinese, ale každopádně budeme hodně chtít vyhrát.

• A jak se těšíte na hlasité děčínské publikum?
Hodně se těším, protože tohle jsem v Praze paradoxně příliš nezažil. Diváci samozřejmě chodili, ale nejsou to tak zapálení fanoušci jako tady. To se mi na děčínském publiku líbí, takhle by to mělo být. Hráče na hřišti to povzbudí a hned se lépe hraje.