V minulých dnech byl BK Děčín zařazen mezi Sportovní centra mládeže a hlavním trenérem centra se stal Antonín Pištěcký, který za Děčín několik sezón odehrál a následně proti němu bojoval jako kouč ústecké Slunety. Nyní se ale vrací zpět do Děčína s cílem ještě více pozvednout děčínský mládežnický basketbal a vychovávat talenty pro Válečníky.

Jaký byl váš rozchod s ústeckým klubem?
Odchod od áčka rozhodně jednoduchý nebyl. Nebyla by to věc, která se stala ze dne na den. Můj odchod z pozice hlavního trenéra se ve mě vařil už delší dobu, protože tam byla řada věcí, která byla pro mě už přes čáru. Jednoho dne pak přišla "třešnička na dortu", nechci se k tomu detailněji vyjadřovat, kdy jsem řekl, že už prostě nebudu u A-týmu pokračovat.

Jak dlouho jste vlastně působil v roli trenéra?
Byla to moje pátá sezóna, k tomu jsem se tři roky před tím věnoval mládeži, takže to bylo sedm a půl roku. Když jsem odešel z Ústí, byl leden, a já věděl, že v červnu a červenci mám podepsanou smlouvu u reprezentační U20, takže jsem se rozhodl, že únor, březen duben a květen budu odpočívat. Také jsem chtěl vrátit svůj čas rodině, která mě vlastně sedm a půl roku kloudně neviděla. A rovněž jsem si chtěl srovnat myšlenky, co dál. To se ukázalo jako velice dobré rozhodnutí, protože během těch čtyř měsíců jsem neustále měnil svá rozhodnutí. Absolvoval jsem řadu schůzek, dostával nabídky, protože český basketbalový rybníček je malý a všichni věděli, že jsem bez práce, a potkával lidi, se kterými jsem neměl před tím čas se vidět. Byl jsem třeba na pětidenní stáži v Brně nebo na České basketbalové federaci za Jirkou Welschem a panem Ježdíkem. Jezdil jsem, poslouchal názory a snažil se rozhodnout, co dál.

Byla mezi nabídkami i ta z Děčína?
Děčín byl velmi rychlý a s Lukášem Houserem, generálním nanažerem, jsem mluvil hned první nebo druhý týden po mém konci v Ústí. Nebylo to však nic konkrétního, jen mi Lukáš řekl, že by Děčín měl zájem. Já jsem ale všechny nabídky, které mi postupně přišly, tak nějak nechal plavat, protože jsem sám nevěděl, co chci.

Mezi nabídkami byly jistě méně či více zajímavé. Proč nakonec vyhrál Děčín?
Jak jsem již řekl, dlouho jsem váhal jestli se vrátím k mládeži nebo zůstanu u chlapů. Chtěl jsem zůstat u profesionálního basketbalu a dostal jsem dvě nabídky z nejvyšší soutěže. Jedna byla na asistenta trenéra, druhá věnovat se extraligové mládeži. Také jsem byl osloven týmem z nejvyšší ženské soutěže, přicházely i nabídky z mládežnických týmů. Ale nic z toho nedopadlo. No, a protože manželka bude za dva týdny rodit a budeme mít druhého prcka, rozhodoval jsem se nakonec tak, abych byl co nejvíce doma. I při téhle podmínce jsem měl asi tři možnosti, ale nakonec jsem se rozhodl pro Děčín.

Jakou roli hrálo to, že Děčín dostal statut Sportovního centra mládeže?
Upřímně? Žádnou. Když jsme měli druhé jednání s Lukášem Houserem, nebylo vůbec jisté, zda to Děčín dostane. Samozřejmě jsem rád, že to takhle dopadlo, ale na časové ose byl můj příchod dříve, než přišlo potvrzení z Prahy, že SCM bude v Děčíně.

Nepomohlo při vašem rozhodování i to, že jste v Děčíně nějakou dobu hrál?
Možná ano. Hrál jsem za Děčín čtyři sezóny, s Robertem Landou a Jakubem Houškou jsem dokonce seděl v šatně. Na poslední mé dva roky přišel už i Kuba Důra, Lukáš Houser byl už tenkrát manažer, znám se s Honzou Koutem, kterého jsem trénoval, Radek Kroupa tady běhá odjakživa. Jsem tady prostě jako doma. A perličkou je, že se potkávám s Tomášem Greplem, kterého si já jako sedmnáctiletý cucák, který vlezl do šatny v Ústí, pamatuji jako českého reprezentanta a nejlepšího hráče Ústí té doby. Takže kruh se uzavřel.

Co říkáte tomu, že v Děčíně nakonec centrum bude?
Je to odměna pro klub za kvalitní práci, kterou tady už nějakou dobu odvádí. A to není žádné tajemství. Děčín začal před sedmi, osmi lety nabírat veliké množství dětí, dařilo se mu doplňovat mládežnickou pyramidu a dnes má nejpočetnější a nejkvalitnější mládež na severu Čech. Statut SCM přišel zcela zaslouženě a je to motivace do další práce. Je to odměna a zároveň závazek do budoucna.

Co to vůbec znamená pro klub?
Tady chce nejprve vysvětlit pyramidu center. Nejvýše jsou vrcholová centra mládeže, která bychom v republice spočítali na prstech jedné ruky. Pak jsou sportovní centra mládeže, která se federace snaží umisťovat do každého kraje tak, aby byla schopna spolupracovat s nejnižším útvarem, a to jsou sportovní střediska, která jsou ještě rozdělena na A a B. Vize je taková, že by v každém kraji mělo být sportovní centrum mládeže, to by mělo být "obaleno" sportovními středisky a měly by spolupracovat. Někde to funguje více, někde méně, ale takový je plán federace. Samozřejmě, že SCM tak získává daleko větší šanci na zisk nadějného hráče a současně dostává větší finanční podporu od federace.

Jaká bude vaše úloha ve Sportovním centru mládeže?
Budu tam šéftrenérem, dopoledne navíc budu mít individuální tréninky s talentovanými hráči napříč všemi kategoriemi podle toho, jak jim to dovolí školní rozvrh. Odpoledne se pak budu věnovat kategorii U19 a 2. lize mužů. Vize klubu je taková, že ti mladí hráči, kteří se neprosadí v áčku, budou dostávat minutáž ve 2. lize mužů. Také plánujeme, že šikovní hráči z extraligového týmu U17 budou nakukovat do ligového týmu U19, z U19 do 2. ligy mužů a potažmo do áčka vedeného Tomášem Greplem. Když budu mít čas, rád bych se věnoval i kategorii U17, kterou jinak povede Pepa Plachý. Chci prostě co nejvíce času trávit na hřišti a pomáhat. Od toho jsem tady.

Co si klub slibuje od SCM?
Cílem je generovat hráče pro nejvyšší českou soutěž mužů. Ono to ale není nic jednoduchého, protože mít talentovaného hráče v U15 neznamená, že se dostane až mezi muže. Těch překážek mají mladí hráči před sebou opravdu hodně, a vím o čem mluvím, protože jsem si tím prošel. Ale od toho jsme tady my, abychom jim ty překážky pomohli překonávat.

Viděl jste už týmy, které povedete?
Nastoupil jsem do funkce v pondělí 2. srpna a zatím jsem stihl popsat asi tisíc papírů poznámkami. V týdnu od 9.srpna nám začalo soustředění s dvoufázovými tréninky zde v Děčíně, ale protože jsem chtěl kluky vidět co nejdříve, už předtím jsme měli individuální tréninky. Chci se s nimi poznat co nejdříve a co nejdříve se dostat zpět do role mládežnického trenéra.

Těšíte se na tuto práci?
Rozhodně, i když si to musím v hlavě přepnout. Byl jsem teď roky zvyklý na profesionální basketbal, kde jsem neřešil, zda někdo nepřijde na trénink. Prostě byl trénink a všichni dorazili. Tady už ale řeším omluvenky ze soustředění, protože někdo jel na kolo na Šumavu nebo na výlet s babičkou a dědečkem. Ale tohle se zlepší a pravidla si postupně ujasníme. Když bude naplánované soustředění, budou tam všichni. Je mi ale jasné, že to nebude jednoduché.

Bude se vaše role šéftrenéra SCM nějak promítat do fungování A-týmu?
Vůbec. Nicméně hned při mém nástupu jsme si s Tomášem Greplem sedli a řekli si nějaké věci. Budeme spolu řešit herní vytíženost mladých talentovaných hráčů, aby neustále hráli. Také jsme se domluvil, abychom v sedmnáctkách, devatenáctkách i mužích stavěli podobnou útočnou i obranou hru. Aby herní koncepce na sebe navazovaly a kluci nebyli při přechodů do jiné kategorie ztraceni.

Jaké cíle si dáváte do 2. ligy mužů?
Tady to bude zatím o udržení soutěže, protože já budu závislý na tom, kolik mladých kluků z áčka nám přijde pomoci. Primárním cílem bude dávání co největší minutáže talentovaným klukům z áčka, aby se naučili zodpovědnosti k týmu, a dávání prostoru hráčům z U19, aby se začali seznamovat s mužským basketbalem. Tréninky s áčkem jsou super, ale teprve zápasy důkladně prověří jednotlivé hráče.

V létě jste vítězně absolvoval FIBA Challenger U20 v Brně, jak jste si ho užil a jak celý turnaj viděl?
Nešlo pouze o samotný Challenger, ale o celý reprezentační blok. Od počátečních kempů, přes přátelská utkání v Chorvatsku a Polsku, až po samotný vrchol v podobě Challengeru jsme si to všichni užili. Kluci byli skvělá parta nejen na hřišti, ale i mimo něj. Realizační tým si po lidské i profesní stránce skvěle sedl. Byla radost pracovat v takovýchto podmínkách. K samotnému turnaji. I přes absenci několika hráčů na soupiskách našich soupeřů mohu říct, že zejména utkání proti Italům, Španělům a Chorvatům měla velmi dobrou kvalitu. My se lepšili zápas od zápasu a nakonec turnaj ovládli.

Jakou přesně roli máte v realizačním týmu?
Jsem tam jako asistent trenéra Lukáše Pivody, se kterým jsme se loni připravovali na mistrovství Evropy této kategorie, ale kvůli covidu byl šampionát nakonec zrušen. Letos se tedy na konci července konaly alespoň turnaje Challenger, což bylo takové neoficiální mistrovství Evropy. Naše šestičlenná skupiny se hrála v bublině v Brně, během šesti dnů jsme odehráli pět zápasů a mám radost, že jsme turnaj vyhráli.

Hráče jste měli ročník narození 2001 a 2002, několik z nich už nakukuje nebo hraje NBL. Jakou budoucnost v nich vidíte?
Ano, je pravda, že řada kluků již do mužského profi basketu nakoukla. Nicméně odhadovat budoucnost kluků na této úrovni je těžké. Mají před sebou ještě celou řadu překážek. Nicméně všichni hráči, kteří reprezentovali na to mají.

Budete u reprezentace U20 pokračovat, a případně na jak dlouho je spolupráce dohodnutá?
Celý realizační tým měl smlouvy na dva roky. Tyto smlouvy již vypršely. Uvidíme, co bude dál. Každopádně všichni máme enormní zájem pokračovat dále. Rád bych ještě dodal, že kromě mne je asistentem také Honza Šotnar.

Foto: Ústecký deník