Jedním z nových hráčů v dresu BK ARMEX ENERGY Děčín je 206 cm vysoký pivot Adam Pecháček, který začal s basketbalem v Čechách, ale už v mládežnickém věku odešel do zahraničí, kde si vyzkoušel ligy v Itálii, Španělsku či Německu. V minulém roce se objevil zpět na českých palubovkách, když vzal angažmá v Opavě. Rozhovor vznikl před derby s ústeckou Slunetou.

• V loňské sezóně jste působil v Opavě, odešel jste kvůli konci smlouvy?
Přesně tak, smlouva v Opavě byla jen na jeden rok.

• V novém ročníku Kooperativa NBL oblékáte dres Děčína. Jak jste se k tomuto angažmá dostal?
Přiznám se, že jsme spolu s mým agentem hledali něco v zahraničí, v Itálii, protože je stále mým snem se podívat ještě ven. Jenže nic dobrého jsme nenašli, a tak agent navrhoval počkat ještě do poloviny srpna. Jenže to už se mi nechtělo, protože už mám své zkušenosti s podpisem smlouvy v pozdějším období, těsně před začátkem sezóny a nechtěl jsem znovu prožívat nervy. Takže jsem mu řekl, že se chci soustředit na český trh, a v tu chvíli přišla nabídka z Děčína. Ano, trvalo pak ještě asi dva týdny, než jsme upravili detaily, ale já jsem neváhal a byl rozhodnutý do Děčína zamířit.

• Čím vás Děčín oslovil?
A víte, že vlastně ani nevím (smích). Bylo to takové spontánní rozhodnutí, a teprve až pak jsem si začal dávat věci dohromady. Jednou z nich byl pan trenér Grepl, kterého už jsem znal trochu z Německa, a tušil jsem, že si to dobře sedne. Také znám některé kluky z Děčína, například s  Filipem Kroutilem jsem hrál už na Sokole pražském. Také se mi líbí, že Děčín je blíž k Praze, navíc jsem sem jezdil hrát ještě s minižáky... Prostě Děčín mám někde ve svém basketbalovém podvědomí.

• Sezónu jste začali skvěle a získali tři vítězství. Pak ale přišly tři prohry. Už víte, co se tam stalo?
Teď budu mluvit jen za sebe, ale mám takový dojem, že jsme usnuli na vavřínech. V přípravě jsme skoro neprohráli žádný zápas, pak začala liga a my třikrát vyhráli. A tady jsme si možná začali myslet, že už nemůžeme prohrát. Jenže přišla třífázová facka, ta nás vrátila hezky zpátky na zem a my se teď musíme zase soustředit jen na sebe. Máme totiž toho hodně co zlepšovat. Ale to je dobře, to nás motivuje a snad se už nestane, abychom si řekli: "Tak, teď už to půjde samo". 

• Chuť jste si ale spravili v minulém kole...
Nepříjemnou sérii tří proher se nám povedlo zlomit v Opavě, kde to čekal asi málokdo. Ale stalo se, a my jsme si dokázali, že můžeme porážet i ty nejlepší týmy. Tahle výhra přišla v ten nejvhodnější okamžik. 

• Jak jste to prožíval vy, protože jste hrál proti svému bývalému klubu?
Pro mě to byl velmi intenzivní zápas, hodně jsem to prožíval. Možná asi nejvíc od doby, co jsem v české lize. Myslím si, že to má většina hráčů, že má větší radost, když se povede vyhrát nad týmem, kde člověk působil minulou sezónu. 

• Zápas se ale nevyvíjel příliš dobře, protože už jste prohrávali ve třetí čtvrtině o devatenáct bodů. Co se tam pak stalo?
Strašně moc věcí. Já nevěřím na náhody a štěstí a myslím si, že člověk si musí pro úspěch dojít. Náš tým prostě držel celý zápas spolu, dokázali jsme se stmelit v těch těžkých chvílích, nepolevili jsme a hráli až do konce. Klukům se dařilo proměňovat důležité šestky i trojky, a na konci byla sladká odměna.

• Co dál do sezóny?
To je jednoduché - vyhrávat (smích). Musíme se neustále zlepšovat, protože v obraně je to o aklimatizaci třeba i zahraničních hráčů. Zónová obrana je specifická obrana a ne na každém kontinentě je praktikována a oblíbená. Tam určitě máme mezery, a to všichni. Věřím ale, že na tom zamakáme a bude to dobré.