Pivot Jakub Houška, v současné době trenér mládeže BK Děčín a zastupitel města Děčín, byl u největších úspěchů děčínských Válečníků, po skončení své kariéry herně zakotvil v Chomutově, kterému pomohl postoupit do 1. ligy. V této sezóně se ale populární "Kouba" rozhodl opět obléci dres Válečníků, alespoň na chvíli, aby pomohl svému klubu v tíživé situaci a předal mladým hráčům své bohaté zkušenosti.

• Jak hodnotíte s odstupem svůj nápad s návratem do KNBL?
Určitě bych to hodnotil kladně. Ale na druhou stranu jsem poznal, že tu energii, kterou bych potřeboval do utkání dát, už zkrátka nemám. Návrat mi ale ohromně pomohl v tom, že jsem mohu sportovně něco dělat v době, kdy bylo, a vlastně ještě stále všechno je, zakázané. Nemohou se hrát amatérské soutěže, nemohou trénovat děti, což je naprosto šílené. Možná, že si někteří lidé mysleli, že můj návrat bude mít pro tým ještě větší efekt, ale já jsem rád, že jsem do toho šel. Povedlo se nám po mém návratu něco vyhrát, což bylo fajn. Postupně se ale ve mně hromadila únava, které jsem se nemohl zbavit. Nejen každý zápas, ale i každá příprava na zápas mě stále hodně sil, a protože jsem pravidelně netrénoval, bylo to pro mě velice těžké. A to i po psychické stránce. A dalším negativním faktorem bylo, že v hledišti nebyli diváci. Vždy jsem z nich čerpal obrovskou energii a teď mi to přišlo i smutné. Vlastně jsem se rozloučil výhrou se Slunetou o bod a přitom vám nikdo ani nezatleskal... Ta doba je zvláštní.

• Jak to vůbec vypadá s vaším domovským klubem, prvoligovým Chomutovem
První liga je amatérská soutěž, takže stojí. Chomutov měl chvilku tréninky, tuším někdy v prosinci, když přišlo rozvolnění, ale po dalším zákazu se nehraje, netrénuje. A když jsem mluvil s naším trenérem, ten si jen povzdechl, že naše tříletá práce, kdy jsme se postupně probojovali až do první ligy a měli tam letos veliké ambice, je vlastně pryč. Nikdo totiž neví, co bude za rok, kdo bude hrát, kdo zůstane, kdo odejde... Po dvou zápasech, které se stihli odehrát, jsme na 1. místě, tak to asi vyhrajeme (smích). 

• Jakou šanci na přežití mají podle vás amatérské kluby?
Kluby to přežijí, ale bude otázkou, co bude s hráči, kteří v nich hráli. Domnívám se, že Chomutov to přežije určitě, klub je dobře nastaven, ale těžko říct, co bude s týmy z nižších pater tabulek. A velký problém bude návrat starších hráčů, kteří momentálně nic nedělají a vypadnou z tréninkového rytmu. Cítil jsem to na sobě, že dva, tři měsíce netrénovat je hrozná šílenost.

• A jak jsou na tom vaši spoluhráči z Chomutova?
Vím, že například Luboš Stria, Lukáš Bažant nebo Jan Jiříček se snaží něco dělat, byli to profíci celý život, takže to jim zůstalo, ale bez tréninku to není ono.

• V současnosti už za Děčín nehrajete, vaše místo pivota převzal nový hráč, srbský dlouhán Nikola Ščekič. Co mu říkáte?
Do Děčína rozhodně nepřišel spasitel, který bude dávat dvacet bodů za zápas. Na druhou stranu je to hráč, který by mohl pomoci Děčínu částečně vyřešit problém na pozici pivota. Je to pohodový kluk, který se snaží, na trénincích maká a má šanci se zlepšovat. Já jsem mu svoji pozici přepustil rád, protože jeho příchodem bude opět podkošová sestava plnohodnotně fungovat, a to především tréninkově. 

• Neodcházíte tak trochu v tichosti?
Byl jsem u Válečníků jen na návštěvě, a tak mizím v tichosti. Zase loučit se výhrou na Slunetě je fajn, škoda jen, že u toho nebyli ti lidé. A popravdě mi bude příští rok čtyřicet, takže udělám ještě jednu rozlučku. Přál bych si koncert Divokejch Billů, hledám tedy sponzora. 

• V minulých dnech byla ukončena základní část Kooperativa NBL, ve které Děčín obsadil 8. místo s bilancí osmi výher a čtrnácti porážek. Co říkáte tomuto výsledku?
Je to podobné loňskému výsledku. Náš klub si zvolil cestu mladého kádru doplněného ostřílenými borci, kteří působí mezi Válečníky už delší dobu. Cílem před sezónou bylo pokusit se být do 8. místa, takže to se splnilo. Tím měl Děčín hrát v nadstavbové skupině A1, ale kluby se nakonec rozhodly během sezóny, že se nadstavbové skupiny rozdělí na šestice a tím Děčín spadl do skupiny A2. Tak to je, liga je extrémně vyrovnaná, a ve skupině s Děčínem bude třeba hrát i Ústí, Svitavy nebo Olomoucko.

• Berete účast ve skupině A2 jako neúspěch?
Vůbec ne! Šance na play-off stále žije. Když umístíme na 7. až 10. místě, půjdeme do předkola play-off a předkolo by nás čekalo, i kdybychom hráli v A1 a skončili na posledním nebo předposledním místě. Nyní nás čekají boje ve skupině A2 a naopak mladí hráči možná dostanou ještě více příležitostí, aby se předvedli. Možná se prohrál nějaký zbytečný zápas, ale beru to jako současné maximum našeho týmu.

• Proč?
Máme tým postavený pro budoucnost. Ale to množství mladých hráčů, kteří jsou v kádru, je hrozně znát. Ta jejich nezkušenost je velice vidět. A to nejen v zápasech, ale také na trénincích. Musí se toho spoustu naučit. 

• Děčín tedy využije této sezóny k sehrání a získání zkušeností?
Ta sezóna je taková jaká je. Je zvláštní, když v hledištích nejsou diváci a zápasy sledují z domovů přes internet. Takže ano, pojďme toho využít a dát šanci mladým hráčům v takové míře, kterou by v normální sezóně nedostali. Ať se omlátí a získají zkušenosti. Jenže i tohle má háček.

• Jaký?
Ti hráči tvrdě makají na tréninku, pak dostanou pár minut v ostrém zápase, ale dál nic. Kvůli pandemické situaci jsou amatérské soutěže zastaveny, takže oni nemají kde hrát. V normálním ročníku by trénovali s áčkem, zahráli si za něj, ale hlavní roli by měli ve svých týmech v první nebo druhé lize, kde by získávali herní praxi, získávali sebedůvěru a prodávali to, co se naučí na tréninku v Děčíně. Jenže tohle teď nejde, takže oni mohou praxi a zkušenosti získávat jen v zápasech áčka proti silným soupeřům, a je to pro ně, v té minutě, dvou nebo třech, které dostanou, velice těžké. Například Nestor Boyko hraje se mnou normálně v Chomutově. Tady v Děčíně udělal veliký pokrok, ale nyní se na něm projevuje to, že nemůže hrát v nižší soutěži. Chybí mu jistota při volné střele, kterou měl. Jsem si jistý, že kdyby mohl hrát nižší soutěž a pak by přišel do Děčína a dostal šanci na několik minut, jeho výkon by byl opět jiný. Na druhou stranu je dobré, že mladí tu šanci dostávají a měli by si jí vážit. V době, kdy Děčín sbíral stříbrné medaile, by jistě takovou minutáž, jakou dostávají dnes, prostě neměli.

• A vnímají to tak?
Doufám, že ano. Měli by si uvědomit, že nejsou v Děčíně za odměnu, ale proto, že klub jim dal šanci. A toto musí prodávat tvrdou prací každý den na každém tréninku a nikoliv stagnovat. Chápu ale, že je to těžké. Mladým jsem říkal, že musí začít od toho, že svým zkušeným spoluhráčům pomohou v obraně, budou skákat po míči, budou pozitivní, zafandí si a když na ně vyjde pár minut v zápase, tak zkusí makat na 130 procent. Nemohou ale chtít hned dávat desítky bodů jako LeBron James a nemohou také přemýšlet, že hrají špatně, když střelu nedají. Musí do sebe nasát toho válečnického ducha, musí v sobě probudit tu správnou válečnickou náturu. Jenže bohužel ne u každého se to povede, to jsem už za ty roky v Děčíně zjistil.

• Má tedy děčínský tým budoucnost?
U některých mladých hráčů jsem si jistý, že budoucnost mají a budou se zlepšovat. U jiných to naopak bude trochu složitější. Je pravda, že je to těžké, protože v době, kdy jsem hrál já, bylo v týmu deset zkušených vyrovnaných borců a k nim byli dva, tři mladí. Dnes máme šest ostřílených hráčů a k nim deset mladíků. Takže ono už jen přebírat zkušenosti je velmi složité.

• Jak je sezóna náročná pro zkušené hráče Děčína, například Pomikálka či Šišku?
Je to pro ně velmi náročné, mají toho na zádech opravdu hodně. Snaží se, táhnou tým bodově, ale také vědí, že když jdou střídat, náhrada za ně není tak kvalitní. Tím nechci nikoho shazovat, tak to prostě zatím je. A také to není dáno jen umem střídajících, ale sílou protivníka, posuzování jejich hry rozhodčími a dalšími aspekty. Výkonnost Děčína prostě po prostřídání klesá. Když jsem hrál já, tak jsem se střídal s Pavlem Houškou, a na čtyřce byli Robert Landa a Míra Soukup. Ten rozdíl je obrovský. 

• Za jak dlouho si děčínská sestava sedne? Bavíme se o zápasech nebo o sezónách?
Myslím, že spíš o sezónách, protože tím, jak mladí nehrají ve svých klubech a zkušenosti sbírají po minutách v áčku, bude přerod mužstva dlouhý proces. Nikdo se jedno ráno nevzbudí a řekne si: "Bingo, ode dneška už všechno umím." Ostatně, já se také dlouho učil. Musí získat sebedůvěru, naučit se číst hru soupeře, sehrát se se svými spoluhráči. A to všechno bude trvat.

• Funguje týmová chemie?
Myslím si, že ano, ale mohlo by to být ještě lepší. Musí se třeba naučit si vyříkat různé věci a být zdravě naštvaní, když se něco nepovede. Ono je to v této době těžké, protože se nedá jít ani na pivo, kde jsme si dřív všechno vyříkali. Na tréninku jsme se pohádali, pak jsme šli na pivo a tam jsme si to vyříkali. Nejdříve jsme samozřejmě nadávali na trenéra (smích), pak jsme si vynadali navzájem, ale nakonec jsme kritiku přijali a proto byl náš tým jednolitý a vyhrával. Byl to takový náš motor. V době největších úspěchů Děčína jsme se na tréninku málem vždy "zabili". Třeba Pavel Bosák a Luboš Stria, nikdo z nich nechtěl prohrát. Vlastně jsme všichni byli tak trochu raplové, kteří nechtějí prohrát, ať už šlo o střelbu na koš, fotbálek nebo kuličky. Tréninky byly tak extrémně vyhecované a náročné, že samotné zápasy pak pro nás byly mnohem jednodušší.

• A jsou vůbec schopni mladí hráči všechny tyto věci do sebe vstřebat?
Myslím si, že se kvalita mladých hráčů posouvá směrem vzhůru, bohužel si také myslím, že někteří narazí na svůj strop. Každý si musí uvědomit, proč je na hřišti. I proto jsem se rozhodl, že v osmatřiceti se vrátím do týmu Děčína, abych mladým ukázal, že i blbec v tomto věku může čtyřikrát za zápas spadnout na zem a skočit po míči, aby ho získal pro tým. Vždy jsem všem říkal, co si myslím o jejich působení na hřišti a nepřestal s tím ani nyní. Vždy jsem doufal, že tu kritiku si vezmou k srdci a poučí se z ní. Věřím tomu, že tohle týmu pomáhá, i když si v první chvíli o mě někdo jistě myslí, že jsem blbec. Pro mě jako kapitána to byla jedna z věcí, kterou jsem se musel naučit, ale poté ji věřil. Upřímnost v týmu je to nejvíc. 

• Co očekáváte od zápasů skupiny A2?
Zápasy budou těžké, protože na Válečníky bude tlak. Když by jeli do Nymburku, s prohrou se tak nějak počítá. Teď ale pojedou například do Ostravy, bude se očekávat jejich výhra a když nebude, dostanou se pod nepříjemný tlak. Takže doma se musí vyhrávat a bylo by fajn přivézt i nějaké vítězství zvenčí. Ale věřím jim a na zápasy se ohromně těším. Snad se rozběhnou i další soutěže a kluci začnou ukazovat to, co tady za ty měsíce natrénovali.