Basketbalové sucho v době koronavirové svlažilo desetkrát po sobě TVálečnické studio, kde děčínský moderátor Jakub Bureš spolu se svými hosty komentovali záznamy zápasů Válečníků. Po skončení této série jsme hudebního manažera, produkčního klubu Le Garage Noir a v kultuře celkověvelmi zběhlého člověka, který je ale také příznivcem BK ARMEX Děčín, požádali o rozhovor.

• Jak moc veliký fanoušek děčínského basketbalu jste?
Hodně veliký. Mám dva týmy, kterým fandím téměř fanaticky. Tedy ne, že bych se kvůli nim popral, ale mám je hodně rád. A těmi týmy jsou AC Sparta Praha a BK Armex Děčín.

• Jak dlouho už navštěvujete zápasy Děčína?
Asi od pěti let.

• A hrál jste někdy basketbal?
Nikdy. Jeden čas jsem s kamarády, kteří hráli v dorosteneckých kategoriích, chodil na sranda mače. Sešli jsme se, na dvě hodinky si zaplatili tělocvičnu a házeli jsme na koš. Ale bylo to veskrze amatérské, i když někteří z těch kluků byli fakt celkem dobří.

• Jak jste se dostal ke komentování TVálečnického studia? Kde se myšlenka vůbec zrodila?
S tím přišli Kuba Důra a Lukáš Houser. Je ale pravda, že s Kubou (Důrou) se už možná rok snažíme vymyslet nějaké formáty - podcast nebo studio, kterými bychom zpestřili mediální život klubu. Tam bych si bral hráče a vyzpovídal je nejen ohledně basketbalu, ale také v osobní rovině. Co mají rádi k jídlu, jestli chodí rádi rybařit a tak podobně. Myslím, že by to pro fanoušky mohlo být zajímavé, aby se dozvěděli, jaký je hráč i mimo palubovku.

• Jak jste s tím daleko?
No, Kuba (Důra) je zaměstnaný člověk, takže nemá moc času a přes můj tlak se to posouvá pomalu (smích). Ale dostali jsme se už i k nápadu na takovou menší talkshow, kterou bych moderoval. Jenže pak přišel koronavirus a všechno se zastavilo.

• A tím se zřejmě dostáváme zpět k TVálečnickému studiu.
Poslední zápas s Pardubicemi, který se hrál již bez diváků, komentoval Robert Landa, já to poslouchal a přišlo mi to super. Bylo to takové entuziastické, velice přirozené, trochu víc trenérské, ale super. Takže jsem mu napsal SMS, že příště to chci komentovat s ním. Pak přišla karanténa, zrušení ligy a najednou mi Robert napsal: "Tak ve středu komentujeme." Já jsem se divil, protože žádné zápasy nebyly, ale to už se na klubu rozhodlo, že se budou komentovat záznamy zápasů. Tohle mi oznámili někdy v pondělí, a ve středu už proběhl první přenos.

• Kolik studií vlastně bylo?
Deset. Ale zápasů daleko více, protože třeba jedno studio bylo o čtyřech čtvrtinách loňského čtvrtfinále s Opavou. Někdy ale byl jen jeden zápas, třeba výhra nad Nymburkem, to si člověk vždy rád připomene. V úterý 19. května jsme měli poslední a jubilejní desáté studio, kterým jsme to ukončili. Prozatím. Uvidíme, co dál.

• Byl nějaký host nebo zápas, který se vám líbil z těch deseti nejvíce?
Shodli jsme se na tom, a měli jsme i ohlasy od diváků, že samotné zápasy vlastně nebyly až tak důležité. Daleko více diváky zajímaly rozhovory s hosty, mezi kterými byli nejen hráči, ale i trenér Tomáš Grepl nebo generální manažer Lukáš Houser. Nechci říct, zda byl někdo lepší nebo horší, takhle jsem to neměl nastavené. Mohu jen říct, že nejvíce mě zaujal právě trenér Tomáš Grepl, protože toho jsem vlastně neznal a nevěděl, co od něj čekat. Znal jsem ho jen jako fanoušek, který sedí několik řad za ním v hledišti. Už když hrál, jsem ho vnímal jako kontroverzní osobu a myslím, že ve studiu to nevyvrátil. Umí říct to, co si myslí a nepáře se s tím. Ale současně ukázal, že umí být vtipný a milý. A také potvrdil, že je "bedna", že se v basketbalu opravdu vyzná. Velice zajímavá je i jeho hráčská kariéra, o které toho naši fanoušci příliš nevědí. V Německu je totální legendou a jeho dres visí pod střechou v hale bundesligového týmu. Kdo tohle může z českých basketbalistů říct? A nejvtipnější povídání bylo asi s Ondrou Šiškou, s nímž se občas potkám na pivu, takže jsme už tušili, co jeden od druhého můžeme čekat. V tomhle studiu bylo nejvíce záchvatů smíchu.

• Bavilo vás tedy moderování?
Strašně. Mě to opravdu bavilo hrozně moc. Navíc na začátku karantény to mělo takový partyzánský náboj, protože jsme se scházeli trochu potají tady v hale a dělali tuhle práci.

• Co říkáte jako fanoušek na přerušení ligy a její ukončení?
Asi nebylo zbytí. Ale současně říkám, že mi zápasy a zbytek sezóny hodně chybí. Chybí mi návštěvy stadiónů, protože rád chodím naživo na fotbal, na basketbal, vlastně na jakýkoliv sport. A mrzí mě to o to víc, že moje dva oblíbené týmy skončily podobně - Sparta byla devátá a Děčín osmý. Ale jsem přesvědčen, že kdyby se hrál basketbal dál, Děčín by začal stoupat tabulkou vzhůru. Bylo to znát na posledních zápasech, kdy se výkon dostával pomalu tam, kam jsme si to všichni přáli. Sparta teď ještě dostala možnost to vylepšit, takže jsem zvědav, jak to celé dopadne.

• Když se dohrává fotbal, myslíte si, že se mohl dohrát i basketbal?
Myslím si, že za určitých podmínek by se soutěž dala dohrát. Když to jde u fotbalu, proč by to nešlo u basketbalu. Ale uznávám, že je to složité téma a třeba se mi nelíbí přístup běloruské fotbalové ligy, která nepřerušila soutěž a ani nezakázala vstup divákům na stadióny. To mi přijde už takové hodně riskantní. Teď se tedy těším na novou basketbalovou sezónu, která má podle všeho začít dříve, údajně někdy v průběhu září, což je alespoň malé pozitivum.

• Když se ještě vrátíme k TVálečnickému studiu, plánujete nějaké pokračování?
Jsem pro, aby se pokračovalo. A klidně už v nekoronavirové podobě. Snad mohu prozradit, že plánujeme vylepšit přenosy zápasů na TVcom o krátké rozhovory se soupeři, kteří do Děčína přijedou. Rozhovor by se pak pustil před samotným přenosem. Já se budu snažit dotáhnout nápady z minulosti, protože koronavirová doba nám ukázala nějakou cestu, ukázala nám, že se to dá zvládnout, byť i v punkových podmínkách.

• A jak se vládní restrikce podepsaly na vás, člověka angažovaného v kultuře?
No, podepsalo se to. Ostatně jako na každém, kdo dělá v kultuře. A protože já dělám živou kulturu, což se teď nesmělo, bylo to hodně citelné. Prostě přišel úplný konec. Doufám ale, že se to brzy vrátí k normálu. Zrovna dnes jsem měl řadu schůzek, na kterých se snažím domluvit koncerty na léto pod širým nebem.

• Jak se taková doba dá přežít?
Zvažoval jsem různé možnosti, mimo jiné i třeba sázení stromků pro Lesy ČR. No co? Buď jsem mohl brečet a nebo třeba mít pěknou práci v lese. Nakonec k tomu ale nedošlo a nyní dělám nějaké marketingové aktivity pro firmy v Děčíně. Je to relativně zábavné a zjišťujeme, že je to velice prospěšné pro produkty firem. Tržby i po krátké době spolupráce už rostou.

• Měl jste, dle slov paní ministryně Benešové, připravenou "vatu"?
Moc ne. Nejsem totiž spořivý typ (smích).

• Kdy se kultura vrátí do normálu? Co třeba Le Garage Noir v kině Sněžník?
Tam je veliká nevýhoda v tom, že je to malý, uzavřený prostor. Nedokáži si představit, že by lidé v rouškách dvě hodiny koukali na koncert. Venku to však vypadá nadějněji, i když také to není růžové. Od 8. června by měly být povoleny akce pro pět set lidí, ale s nutným rozestupem mezi diváky metr a půl. Takže na koncert budeme potřebovat letiště... Doufám tedy, že se vláda umoudří a nechá už konečně zodpovědnost na lidech. Situace v naší republice není tak vážná, tím nechci říct, že si nemáme dávat pozor, sám nosím roušku jako pako i v noci, přestože jsem sám na ulici. Nemyslím, že koncerty v průběhu července či srpna pro tři stovky lidí, by situaci nějak dramaticky ovlivnily. Ale třeba se hrozně pletu a učení lidé tam nad námi nahoře to vědí lépe. Tedy doufám, že to vědí. Vlastně by to měli vědět. Ale vzhledem k tomu, jak jsou nařízení často nastavená blbě a nelogicky, troufám si říct, že tomu moc nerozumí. Samozřejmě, některá nařízení byla nutná, nedala se udělat jinak.