Jednou z nových tváří v dresu Válečníků v minulém ročníku byl pivot Jan Štěrba, který přišel už v rozehrané sezóně z Pardubic, a s Děčínem nakonec slavil bronzové medaile. Před utkáním s Nymburkem, což je shodou okolností soupeř, se kterým 30. března utrpěl několikačetné zlomeniny v obličeji, jsme ho požádali o krátký rozhovor.   

* Jaké to je odejít v rozehrané sezóně z týmu, se kterým jste začal a stěhovat se do jiného?
Já jsem to popravdě trochu čekal, protože náznaky ze strany Pardubic, že po reprezentační pauze už nebudu pokračovat, tam byly. Stěhování samozřejmě není nic příjemného, obzvlášť, když jsme se museli stěhovat se ženou i malým dítětem. Ta změna ale byla nakonec pozitivní, protože lepší klub než Děčín jsem si nemohl přát.

* Už jste se aklimatizoval na děčínské prostředí?
Ano, už jsem si zvykl a veliký dík za to patří vedení klubu a hlavně spoluhráčům, kteří mě přivítali a hned od začátku jsem se zde cítil velmi dobře. Velice mi tu aklimatizaci ulehčili.

* Na konci sezóny jste brali bronzové medaile. Byla to radost?
Pro mě i pro klub je každá medaile dobrá, ale myslím si, že všichni si budeme pamatovat spíše tu semifinálovou sérii s Ústím. Tam jsme měli vyhrát zápasy číslo jedna a sedm, kde jsme hráli se Slunetou vyrovnanou partii, ale naše pětiminutové zkraty nás položily. To byla škoda, protože pak bychom hráli finále my.

* Vy jste v minulé sezóně utrpěl i vážné zranění obličeje. Jak jste na tom teď?
Už je to všechno v pořádku. Sice tam drobná zlomenina ještě je, ale nijak mě to už neomezuje. Ale nesmím do toho dostat zase ránu, protože to by byla opět "sranda".

* Jaké bylo hraní s maskou? 
Je to veliký rozdíl, hlavně v útoku. Ale vlastně i v obraně. Všechno je najednou strašně rychlé. S tou maskou je to úplně jiné časové pásmo (smích). Mě navíc maska dost tlačila, protože to místo jsem měl ještě oteklé a otoky se tlačily na zlomené kosti. Bylo to zkrátka nepříjemné, ale zvykl jsem si a navíc jsem ji měl snad jen tři zápasy. Naštěstí čtvrtfinálové série s Brnem byl krátká a byl pak prostor na zahojení.

* Takže to byl plán? Vyřadit Brno 4:0 na zápasy, aby byl čas na léčeni?
To určitě ne (smích), vždyť proti sobě nastupoval čtvrtý a pátý tým tabulky. S tímhle jsme vůbec nepočítali a měli jsme hodně štěstí. Ve druhém zápase nás zachránil Mates Svoboda trojkou v koncovce, ale ani v tom prvním utkání jsme nebyli o moc lepší než soupeř. Ale zápasy v Brně jsme zvládli už výborně.