Basketbalisté Děčína se po vyřazení z předkola play-off rozloučili se sezónou 2020/21 poněkud předčasně, ale po krátké dovolené už v ARMEX Sportcentru opět trénují a začínají s přípravou na nový ročník Kooperativa NBL. O zhodnocení toho uplynulého jsme požádali trenéra Tomáše Grepla.

• Jak byste zhodnotil uplynulou sezónu?
Nejprve budu hodnotit z pohledu klubu, a to bude vzhledem k desátému místu jasný neúspěch. Je to průšvih, obzvlášť pak pro Děčín. Tady se nemá cenu za něco schovávat. Ano, sezóna byla kvůli koronaviru těžká, ale byla těžká pro všechny týmy. Je ale pravda, že se hrálo celou dobu bez diváků, a to je pro Děčín veliký problém. Také je fakt, že soutěž byla na podzim přerušena, náš tým pak dvakrát spadl do karantény a někteří hráči včetně mě si za sezónu dvakrát prošli nepříjemnou izolací. Na závěr soutěže jsme se sice posílili o dva zahraniční hráče a byli jsme variabilnější především v útoku, ovšem na postup přes předkolo play-off to nestačilo.

• Jaké bude hodnocení z pohledu trenéra?
Já jsem si sezónu doslova a do písmene současně užil i vyžral, a to až do samého konce. Byla to ta nejtěžší sezóna v mé trenérské, ale i hráčské kariéře.

• V čem jste si ji užil? Co bylo pozitivní?
Třeba vidět to, jak se Filip Kroutil posouvá do pozice lídra týmu nebo si užívat, jak se Martin Mach adaptuje v nejvyšší české soutěži mužů. Tohle mě potěšilo, protože vím, kolik práce a času jsem oběma věnoval. Někdy to šlo trochu přes závit, protože oba jsou cílevědomí kluci, což je dobře, jen je třeba správně balancovat mezi pokorou a ambicemi. Já je současně podporuji, ale také trochu stahuji, abychom našli tu optimální cestu pro co nejlepší efektivitu jejich hry. Také mě potěšilo, že všichni hráči nechali vždy na hřišti úplně všechno. Máme mladý tým, který se může zlepšovat a zlepšovat se mohou i další, třeba Šiška či Pomikálek. Jejich progres mi dělal radost a pomohl mi přežít sezónu jak duševně, tak zdravotně. Ale současně musím přiznat, že těch mínusů bylo bohužel daleko víc.

• Jaké třeba?
Jedním z nich bylo, když mi kvůli koronaviru vypadli hráči z tréninkového procesu. Ono to neznamená, že jen vypadli, protože jim několik dní nebylo dobře, ale také to ovlivnilo jejich návrat do tréninků a zápasů. Trvalo jim vcelku dlouho, než se dostali zpět na úroveň před nakažením koronavirem. Další věcí pak bylo to, že jsem jako poslední z kabiny chytil koronavirus i já a dlouhých dvacet osm dní jsem neviděl své hráče. Přišlo to v nejnepříjemnější moment, protože sezóna vrcholila a přišli noví hráči. Jenže já nemohl nic dělat a třeba Bradleyho jsem si začal zapracovávat do týmu podle obrazu svého až po čtrnácti dnech po jeho příletu. Byla to celkově velmi turbulentní sezóna a jak jsem již řekl, vyžral jsem si ji až do úplného konce.

• V době, kdy jste byl v izolaci, se koučování chopila dvojice Robert Landa a Jakub Houška. Jak jim to šlo?
Ukázali to pravé děčínské srdíčko, a opravdu to teď neříkám jako frázi. Jsem hrozně rád, že se toho ujali a chtěli pomoct. A to přesto, že to měli velice těžké. Ale zvládli to výborně. Robert Landa se chtěl se mnou radit, jenže covid mi dával opravdu hodně zabrat a já nemohl ani zvednout telefon natož pak, abych se díval na počítač. Bylo to opravdu čtrnáct nejtěžších dnů v mém životě a ještě teď, dva měsíce po nemoci, nejsem zcela v kondici. Já jsem covid nikdy nezlehčoval, ale poté, co jsem si to prožil na vlastní kůži musím říct, je to fakt mrcha. Takže ještě jednou děkuji Robertovi s Kubou, že to takhle zvládli.

• Když se ale vrátíme k základní části, Děčín v ní skončil na osmém místě, což asi nebylo špatné?
Je to tak. Po základní části jsme byli osmí a splnili jsme si předsezónní cíl, abychom se dostali do play-off. Kdyby totiž sezóna byla normální, dělila by se soutěž po základní části na prvních osm do skupiny A1 a další čtyři do skupiny A2. Jenže pak se rozhodlo o rozdělení na skupiny po šesti, my spadli do skupiny A2 a skončilo to desátým místem. Kdyby toto nenastalo a my hráli skupinu A1, mohli jsme se poměřovat s těmi nejlepšími českými celky a možná bychom byli lépe připraveni na předkolo play-off. To už teď ale není podstatné, na "kdyby" se nehraje. Každopádně, když vidím třeba sérii USK s Brnem, jsem přesvědčen, že bychom mohli podávat podobné výkony. No nic, musíme se začít připravovat na novou sezónu, byť některé týmy ještě neskončily tu starou.

• A co jste říkal výkonům svého týmu ve skupině A2?
Podle mého jsme tam hráli hůř, než v základní části. Ale ono je to všechno dané tím, že máme mladý tým, který se nedokázal ze svých chyb patřičně poučit. Chyby jsme opakovali stále znovu a herně jsme vyzráli jen malinko. V předkole play-off proti Hradci jsme předvedli své maximum, měli jsme fantastický vstup do domácího zápasu, ale pak jsme příliš lehce pustili soupeře zpět do utkání. A to rozhodlo, že jsme dvojutkání předkola nezvládli.

• Na druhou stranu Hradec Králové určitě nebyl snadným soupeřem.
Hradec odehrál slušnou sezónu a neustále se pohyboval okolo sedmého, osmého místa. Letos si plnil svá maxima, stejně jako Kolín, který skončil po základní části třetí a v Českém poháru dokonce druhý. A kdo byl třetí v poháru? Hradec! Je tedy vidět, že letošní ročník dal prostor týmům, se kterými se tolik nepočítalo.

• Kam se herně posunuli mladí Válečníci?
Rvali se v každém zápase celou sezónu, což je veliké plus. Na druhou stranu ne každý z nich se posouvá kupředu tak, jak bychom chtěli. Třeba ale Filip Kroutil, který byl zvyklý na pozici devátého či desátého hráče, se posunul famózně a jeho zlepšení bylo veliké. Chtělo by to, aby tyto výkony udržel, přidal k nim konzistentnost a může pak být velmi dobrým ligovým hráčem. Martin Mach končil sezónu jako hráč základní pětky a byl v mnoha zápasech nejlepším pivotem týmu. To je sice super, ale na druhou stranu je to smutné v porovnání s ostatními, kteří by se měli chytnout za čumák. David Žikla nastupoval také jako hráč základní pětky a potvrzoval své kvality. Někdy ovšem narážel do zdi. Když jej obrana soupeře ještě nebrala vážně, dokázal se v útoku prosazovat, ale pak se musel adaptovat na to, že už se soupeři na něj připravují a on musel zlepšit svůj útočný repertoár. Na tom pracoval celou sezónu a řekl bych, že se mu to povedlo. Škoda, že nebyl v závěru sezóny zdravotně zcela v pořádku.

• A co další mladíci?
Lukáš Bobek doplácí bohužel na to, že se nehrají nižší soutěže, protože já bych ho tam posílal neustále. On vlastně proseděl čtyři a půl sezóny na lavičce. Tři sezóny v mládeži na USK Praha a teď sezónu a půl kvůli koronaviru, kdy se soutěže nehrály nebo se přerušovaly. A to je hrozný handicap, který ho ovlivňuje. On svoji kvalitu má, progres ukázal také, ale bohužel mu chybí vyhranost, což ho nepouští na hřiště. Jakub Skalička to měl velmi těžké a platí pro něj podobné, jako pro Lukáše. Chybí mu druhá soutěž, kde by se vyhrál a mohl to pak prodat v KNBL. Zkrátka mladí hráči musí hrát, aby získali herní praxi a sebedůvěru, kterou pak mohou uplatnit v soubojích s těmi nejlepšími. Pak tam máme borce, o kterých nikdo předtím neslyšel, jako je Boyko či Vlasák, kteří jdou lehce nahoru. Já se ale přiznám, že jsem od nich očekával ještě trochu lepší výkony. Musím však uznat, že přechod z mládežnického basketbalu do dospělého není vůbec jednoduchý a trvá roky, než se s tím hráč srovná. Posledního budu hodnotit Edu Kotáska, jehož výkony sice nebyly vyrovnané, ale byl mým nejmenším problémem. Ano, nezvládl první zápas předkola play-off proti Hradci, jenže to byl jeho první zápas play-off, takže co mu mohu vyčítat? Tady se opět musím vrátit k tomu, že zkušenosti se nedají natrénovat. Musí se prožít, vyzkoušet si to a někdy samozřejmě také něco zkazit. Všichni mladí hráči tedy udělali nějaký posun, ale vzhledem k tomu, jaké podmínky mají, by měli nějaké to procento přidat a poskytovanou péči vrátit děčínskému klubu v ještě lepších výkonech.

• Celou sezónu se dost často hovořilo o děčínských pivotech...
Když bych to bral na "kusy", byli jsme před sezónou v pořádku a naše sestava vypadala tak, jak by měl být sestaven basketbalový tým. Jenže všichni jsme pak viděli, že když přišel na závěr sezóny Craig Osaikhwuwuomwan, který bez jakékoliv přípravy naskočil během devíti dnů do čtyř zápasů, měl statistiky double-double (bodový průměr 12,5, průměr doskoků 10,3) a předčil všechny naše pivoty. Navíc byl fantastický povahově a Pavel Grunt, který se trochu plácá v tom, že mu zdraví neslouží úplně, vedle něj evidentně pookřál. Seděli vedle sebe v šatně a podporovali se. Takže je škoda, že jsme nemohli v podobném módu hrát buď celou, nebo alespoň větší část sezóny.

• A co jste říkal výkonům obou cizinců?
Craig Osaikhwuwuomwan přišel na poslední chvíli, po tříměsíční herní pauze, přesto se ukázal ve velmi dobrém světle a již dostal pozvánku do nizozemské reprezentace. Takže Děčín vlastně pomohl tomuto borci restartovat jeho kariéru. Nathan Bradley odehrál sedm zápasů ve skupině A2 plus oba duely předkola a měl průměr přes šestnáct bodů na zápas. Oba nám tedy hodně pomohli.

• Jaká je šance, že je znovu uvidíme v dresu Válečníků?
Oba budou pro nás zajímavými cíli pro příští sezónu. Ale tím, jak se uvedli v Děčíně, je to dvojsečné, protože oba se zviditelnili a budou chtít co nejlepší smlouvy. A samozřejmě, že zájem o ně budou mít i jiné kluby. Takže my bychom je chtěli, ale pak musíme přemýšlet ekonomicky a nahlížet také na důležitý poměr cena/výkon.

• Necítil jste během sezóny tlak na svoji osobu? Nejen od vedení, ale třeba také od fanoušků?
Někteří fanoušci, byť jich nebylo mnoho, našli odvahu se mě zeptat v průběhu sezóny na dění v týmu a vše jsme si vysvětlili. Řekl jsem jim, jak se věci mají, ukázal jim čísla a oni to pochopili. Tlak od vedení samozřejmě je, a je to logické, protože když se vyhraje, mohou za to hráči, a když se prohraje, je vinen trenér (smích). Já se ale zodpovědnosti nezříkám, protože vím, že jsem udělal maximum pro každého našeho hráče a udělal jsem maximum pro klub. Vím, že makám já i hráči na sto procent, a to, že výsledky nejsou takové, se bohužel někdy ve sportu stává. Ne všechno bylo v sezóně špatně a je jen škoda, že nám trochu chybělo, aby finální výsledek byl o něco lepší. Věřím ale tomu, že máme na to, abychom do Děčína vrátili medailové doby.

• Na jaké povedené zápasy z minulé sezóny vzpomínáte?
Fantastický zápas jsme odehráli hned na úvod sezóny při domácím finále Alpe Adria Cupu s Pardubicemi. Tam to do sebe všechno krásně sedlo, včetně čtyř trojek Kuby Houšky ze čtyř pokusů. Vyhráli jsme a jelo se na odvetu do Pardubic, kde jsme bohužel padli v prodloužení. Takže domácí zápas byl povedený, přesto mě tahle série mrzí, protože jsme podle mého měli na to finále vyhrát. Ale zvítězily šťastnější Pardubice. Další povedená utkání přišla v prosinci, kdy jsme odehráli kvalitní dvojzápas s Brnem. V Brně jsme předvedli nejlepší výkon v celé sezóně a zasloužili jsme si vyhrát, jenže to nevyšlo z různých důvodů. Doma jsme opět zahráli velmi dobře a Brno, byť mu chyběl pivot Puršl, jsme porazili. A pak mezi svátky jsme v televizním duelu porazili v prodloužení Pardubice, což byl také super zápas.

• A nepovedené duely?
Na výkony proti Brnu a Pardubicím jsme chtěli navázat i v novém roce, ale hned na úvod jsme nezvládli utkání v Ostravě, kde jsme sice třicet sedm minut vedli, ale vítězství jsme ztratili v koncovce. Nepovedené byly také duely s USK Praha. Nejprve nás v Děčíně zabila nová posila Pražanů, Rikič, který nám dal čtyřiadvacet bodů a my ho nedokázali zastavit. Duel na Folimance byl pak na žádost domácích odložen, bylo okolo toho hodně negativních emocí a my jsme prohráli v prodloužení, když nám dvacet devět bodů dala další nová posila USK, Proleta. A samozřejmě mě mrzí prohra s Hradcem v předkole play-off.

• Jaký je momentálně kádr Válečníků?
Třem hráčům končí smlouva, a to Šimonu Ježkovi, Pavlu Gruntovi a Davidu Žiklovi. Tihle jsou teď v jednání a musíme počkat na jejich rozhodnutí nebo rozhodnutí klubu. Od toho se pak bude odvíjet hodně věcí. Zbytek hráčů má smlouvu a počítá se s nimi. Za mě je ale třeba doplnit kádr už hotovým pivotem na pozici pět. To bude opravdu klíčové, ale chápu, že kvalitní pivot bude stát nemalé peníze.

• Co byste si přál do nové sezóny?
Jedním z důvodů, proč má Děčín dobrý zvuk, jsou diváci. A ti nám letos opravdu chyběli. Takže doufám, že se vrátí do hlediště, protože jsou bez jakéhokoliv pochlebování těmi nejlepšími v republice. A my se na oplátku budeme snažit odvádět maximální výkony, abychom byli o mnoho lepší, než v uplynulé sezóně.